Regis Martin / Getty Images
Na většině šachových turnajů pravděpodobně uslyšíte, že organizátoři používají k určování párů „švýcarský systém“. Tento systém využívá prakticky každý turnaj, kterého se účastní hráč klubu, s výjimkou příležitostných akcí typu každý s každým. Zde je rychlý pohled na to, jak funguje tento oblíbený formát turnaje.
Základy
Švýcarský systém byl poprvé použit na šachovém turnaji v Curychu v roce 1895, a tak si vysloužil své jméno. V turnaji se švýcarským systémem nejsou hráči nikdy vyloučeni. Místo toho jsou hráči spárováni v každém kole. Počet kol je předem stanoven a vítězem se stává hráč, který do konce turnaje získá nejvíce bodů.
Zábavný fakt
Hráči obvykle získávají jediný bod za výhru a půl bodu za remízu, i když jsou možné i jiné systémy bodování.
V každém kole je každý hráč spárován s protivníkem, který má na turnaji stejný nebo podobný počet bodů.
Další pravidla a varianty
V šachovém turnaji se švýcarským systémem se organizátoři snaží do konce akce dát každému hráči podobný počet her bílé a černé. Organizátoři hodnotí hráče v každé skupině podle systému hodnocení, kde jsou hráči rozděleni do horní a dolní poloviny. Hráči v horní polovině každé skupiny jsou poté spárováni s těmi v dolní polovině.
Například pokud je ve skupině s nejlepším hodnocením šest hráčů, hráč č. 1 nastoupí proti hráči č. 4, hráč č. 2 bude postaven proti hráči č. 5 a hráč č. 3 nastoupí proti hráči č. 6. Podle FIDE, mezinárodní šachové federace, je tento systém technicky známý jako „nizozemský systém“. Tato metoda párování je ale stále považována za součást švýcarského systému a je nejběžnější formou párování na švýcarských turnajích.
Další variantou párování švýcarského systému je systém Monrad, který se často používá na turnajích pořádaných v Norsku a Dánsku. V tomto systému se párování mírně liší od holandského systému. Například ve stejné skupině šesti osob by byl hráč č. 1 spárován s hráčem č. 2, hráč č. 3 by nastoupil proti hráči č. 4 a hráč č. 5 by byl postaven proti hráči č. 6 .
Určení vítěze
V obou způsobech párování nemohou hráči hrát na stejném turnaji stejného soupeře více než jednou. Na větších akcích se hráčům stejného klubu nebo školy často brání v tom, aby si navzájem hráli v raných kolech nebo ve hrách, které nebudou mít dopad na udělování cen. Na konci turnaje jsou hráči seřazeni podle jejich kumulativního skóre. V případě nerozhodného výsledku je vítěz určen součtem skóre jeho oponentů. Konečné pořadí pro druhé, třetí místo, čtvrté místo atd. Se určuje stejným způsobem.